Hodnocení produktu The Party Ain't Over Yet
Zboží nebylo dosud hodnoceno.
 |
Hodnotit produkt může pouze přihlášený zákazník. |
Tak tohle je pecka. A vůbec ne výhradně pro okoralé fanoušky britské legendy. Status Quo se chystají oslavit čtyřicítku svého fungování a na novince "The Party Ain´t Over Yet" zcela v duchu názvu naznačují, že večírek ještě zdaleka nekončí. Proč si nepřiznat, že většina lidí si raději v posledních desetiletích pořizovala výběr s hity kapely než řadová alba. Ta byla s přibývajícím časem čím dál tím víc určena jen pro ty nejvěrnější. Poměrně chválené "Heavy Traffic" sice vstoupilo do nového milénia solidním způsobem, ale pořád jste si mohli říct, že jde zase jen o další typickou řadovku kapely, jejíž boogie máte zmáknuté do poslední noty. Novinka je ovšem jiná. Už dlouho nepamatuji takhle pestrou desku Status Quo. Jasně, blues, ale do toho i další příměsi, sem tam se zpomalí, ale není to utahané, prostě pohoda. Kapela zůstává svou, že byste ji nepoznali, mít strach nemusíte, prostě šlape jako již dlouho ne a rozdává pohodu na všechny strany. Spousta pozitivní energie s úsměvem od ucha k uchu, to je album "The Party Ain´t Over Yet". Svou roli v tom hraje i kdo ví kde vyhrabaný človíček jménem John David, který napsal oba dva úvodní singly. Skupině jeho hity sedí až těžko uvěřitelným způsobem. Snažil jsem se o něm něco najít, ale má lenost je obrovská a po chvíli jsem to zabalil. Takže pokud jste znalejší, klidně napište. Otvírák, titulní píseň a současně pilotní singl musí chytit každou rockerskou dušičku, která se neštítí hitových věcí. Šlágr otřásl Anglií a Status Quo vytáhl v singlovém žebříčku někam, kde se jejich jméno neobjevilo už pěknou řádku let. Navíc se dá čekat, že podobně by se mohl chytit i následovník "All That Counts Is Love", rovněž z pera již avizovaného autora. Kromě nich najdete na desce další horké kandidáty, ať už bereme klasické kusy v duchu Status Quo nebo různá překvapení. Do první kategorie patří třeba "Gotta Get Up And Go", při níž po pár úvodních tónech čekáte, že kapela spustí "What´s Your Proposin´", nebo téměř klasický rock´n´roll "Goodbye Baby". Do té druhé zase třeba akustickými kytarami prosluněná a s blues nic společného nemající "Familiar Blues" nebo "Nevashooda", při níž se mi na mysl stále vkrádá Michal Prokop z období alba "Nic ve zlým, nic v dobrým". Pokud je libo trocha blues, dejte si výborné "The Bubble" nebo "Belavista Man". Od osmého po dvanáctý track jde o Status Quo ve velice tradiční podobě, ale párty již byla dobře nastartována a posluchač se baví až příliš dobře nato, než aby si byl ochoten pustit k tělu nudu. Závěrečnou "This Is Me" potom berte jako zdařilou tečku za parádním mejdanem. Natočit po nějakých třech desítkách desek album, které bude patřit k vašim nejlepším, tomu se říká trefa.
Jiří Matějů