Mlýnské kolo v srdci mém

Popis titulu Mlýnské kolo v srdci mém

Hana Hegerová zpívá francouzské šansony na novém studiovém albu!
„Taky mi trvalo třiadvacet let, než jsem se k tomu odhodlala. Jsou to písničky, které jsem doma sušila hrozně dlouho. Splácím své dluhy těm, kdo to pro mě třeba před dvaceti roky přeložili. Jsou to vynikající textaři. Pro natočení alba byl nejvyšší čas. Příští rok mi bude osmdesát a myslím, že už novou desku nenatočím.“
Téměř čtvrtstoletí od Potměšilého hosta (1987) tedy nabízí písně s důvěrou otextované a trpělivě v šuplíku čekající na tu správnou chvíli. Dvě z nich – Tak už bal a Čas na prázdniny - se dokonce dočkaly jiné podoby, když Hegerová sama nahlédla to téma znovu, z odstupu mnoha stovek, možná tisíců zazpívání.
Získat práva k tuctu českých a jedné slovenské verzi nebylo jednoduché, neboť dědici se občas hledali těžko a cizojazyčné přebásnění je u francouzských autorů a interpretů sledováno obzvlášť pečlivě. Podařilo se: paní Hana tak nazpívala vytouženého Moustakiho, Gainsbourga, Barbaru, Mayereau, Legranda nebo Ferreho. Textaři Jiřina Fikejzová, Pavel Vrba, Jaromír Nohavica (ten si onu Starou píseň s HH také zazpíval), Jiří Dědeček, Jan Jiráň, ale také L´ubomír Feldek, Pavel Cmíral nebo z odkazu Pavel Kopta a Eva Janovcová nepochybně velice přispěli k celkové síle vyznění alba.
Klavírista, skladatel a hudební producent Petr Malásek přizval do studia především muzikanty s pódiovou zkušeností i lidským kontaktem se zpěvačkou. Kontrabasista Robert Balzar, bubeník Pavel Bady Zbořil nebo saxofonista František Kop ve spojení s dalšími nástroji, ale také s velkým studiovým orchestrem, podpořili jí sugestivně podané příběhy lásek, shledání, vzpomínek, konců vztahů i konců opravdových. Zvukově křišťálově vytvořili prostředí pařížské kavárny, provensálské vinárny i pražského jazzového klubu těsně po zavíračce. To vše znamenitě zaznamenal v Hudebním studiu Smečky a studiu LineArt zvukový mistr Michal Pekárek.
Nové album Hany Hegerové je zpěvaččinou poctou žánru, splacením dluhu vůči sobě samé, oblíbeným autorům, přátelům textařům – a vlastně také vůči nám všem. Tolik let se skvělými koncerty, ale dlouho bez nových písniček: to čekání je naštěstí právě u konce!

Rozhovor se zpěvačkou poskytlo vydavatelství Supraphon:

HANA HEGEROVÁ: JSEM JENOM ČLOVĚK

Album Hany Hegerové Mlýnské kolo v srdci mém je právem pokládáno za vydavatelský počin roku. Zpěvačka čekala s vydáním nového studiového alba téměř čtvrt století a její četní příznivci čekali trpělivě s ní. Teď jsme se všichni dočkali: je tu CD francouzských šansonů s českými texty (možná spíše básněmi) zazpívané tak, jak to umí jen Hana Hegerová.

Říkáte, že album je splacením dluhu – vám samotné a především textařům jednotlivých písní. Je touhle deskou dluh splacen?
Jak říkají Angličané: udělala jsem, co jsem mohla. Doufám, že splacen je.
Na koho a na který dluh jste při nahrávání nejvíc myslela?
Na všechny autory. Na textaře, kteří byli tak skvělí, že na mě v průběhu těch třiadvaceti let nenaléhali, abych písně s jejich texty už konečně natočila. Upřímně a moc doufám, že jsem je nezklamala. Mám čisté svědomí: opravdu jsem udělala, co jsem mohla.
S těmi textaři jste ovšem byla po celou dobu v kontaktu…
Jistě, potkávali jsme se, vzájemně jsme o sobě věděli. O to báječnější od nich bylo, že mě nepřemlouvali ani se neptali, co s těmi jejich texty je. Pokládám to od nich za velké gesto.
Říká se, že texty čekaly v šuplíku; opravdu jste je měla doma v šuplíku – nebo někde jinde?
Skutečně v šuplíku, mám takovou zvláštní přihrádku, ve které uchovávám texty, které mi textaři píší a posílají. Texty k písním na album Mlýnské kolo v srdci mém jsem navíc měla ve zvláštním fasciklu, tam ležely, pěkně v klidu, a čekaly na dobu, kdy nadobudu sil a natočím je.
Proč čekaly tak dlouho?
Věděla jsem, že nové písně budu muset natáčet ve studiu, a do toho se mi nechtělo. Studio nemám ráda. Hlavně proto, že tam stále slyším své chyby. Když jsem na jevišti, dělám samozřejmě taky chyby, ale obecenstvo mi umožňuje na ně zapomenout. Publikum reaguje hned, a – musím se pochválit – reaguje velmi dobře. To mě odvede od toho, když se mi něco povede méně, když něco nezazpívám dobře.
Dva z textařů alba se jeho vydání nedožili…
…což je mi moc líto. Jedním z nich je Pavel Kopta – a musím vám říct, že od něj mám doma ještě jeden výborný text. Taky „přeložený“ z francouzštiny, taky z repertoáru Edith Piaf. Ale nemám na něj. Ta píseň se mi moc líbí, ale skutečně na ni nemám. Nenaplním ji, neumím ji zazpívat tak, aby byla platná, aby rezonovala s publikem. Ráda bych ji nabídla někomu, kdo z ní vytěží to, co v té písni je.
V bookletu alba píšete, že byste ještě ráda spolupracovala s Jiřinou Fikejzovou.
Paní Fikejzová říká, že už nikdy nic nenapíše, já říkám, že už nikdy nic nenazpívám; našla jsem ale ještě jeden francouzský šanson, tedy francouzskou písničku, která se mi moc líbí. Kdyby Jiřinka přece jenom trošku cukla a kdybych cukla i já, mohly bychom ji ještě „udělat“. Ale nevím, nevím… obě říkáme, že už nic nového neuděláme.
Dvě písně z nového CD jste už před časem nahrála; proč jste je teď nahrála znovu?
Proto, aby na albu šlo všechno dohromady, a to i technicky, aby deska měla společného jmenovatele jak v muzice, tak v doprovodu, tedy, jak se říká, v soundu.
Na albu jsou texty české, jeden slovenský; čekal bych, že si střihnete třeba jednu písničku i francouzsky!
V jedné písni francouzština zní, ta je alespoň částečně francouzská. Já jsem ale chtěla, aby lidi těm písničkám rozuměli. Proto jsou všechny texty česky a poslední kousek na albu slovensky, ten je od pana Feĺdeka.
Nahrávali jste duet s Jarkem Nohavicou společně nebo každý zvlášť?
Každý zvlášť, ale tuhle píseň jsme spolu kdysi zkusmo spolu zpívali v Redutě. Trochu jsem se toho tenkrát bála, protože je hodně něžná a tichá. Měla ale veliký ohlas. Proto jsem Jarka požádala, abych ji mohla zařadit i na nové album – a on souhlasil.
Snažíte se zpívat písně vždy pokud možno jinak nebo se je nějak naučíte a pak interpretujete víceméně stejně?
Každá písnička je samozřejmě pevně postavená. Protože jsem ale taky jenom člověk se svými náladami, dispozicemi a indispozicemi, nejsou ty písně vždycky stejné. Navíc v interpretaci hraje důležitou roli publikum, jeho naladění a to, jak je cítím já.
Album Mlýnské kolo v srdci mém nabízí texty se širokou škálou témat; bilancovala jste při nahrávání, alespoň letmo, svůj život?
Ne. Samozřejmě mám ke každé písničce osobní vztah, v každé je něco ze mě, to je jasné. Ale nebilancovala jsem.
Když se ohlédnete, na koho ze svých blízkých nejvíc myslíte?
Co se týče soukromí, stále myslím na mámu, jak jinak. A co se týče práce, tedy mojí profese, je mi samozřejmě moc líto, že už tu není Pavel Kopta.