Knihy | Hudba | Filmy | Elektro | Lékárna | Hobby | Hodinky | Kosmetika | Parfémy | Sport | Hračky | Prádlo | Šperky
Knihy | Hudba | Filmy | Elektro | Lékárna | Hobby | Hodinky | Kosmetika | Parfémy | Sport | Hračky | Prádlo | Šperky
| Interpret | David Gilmour |
| Typ média | CD |
| Nosič | CD |
| Vydáno | 6 března 2006 |
Jedno z nejočekávanějších alb roku vychází 6.3.2006. Jde o první sólovku Davida Gilmoura od vydání The Division Bell v roce 1994. Zpěvák a kytarista slavných Pink Floyd na novince spolupracoval s řadou výjimečných osobností. Především - desku spoluprodukoval Phil Manzanera z Roxy Music, zpívají tu Crosby a Nash a na klávesy hraje Richard Wright, Gilmourův kolega z Pink Floyd.
"Pracovat s tolika přáteli mělo na nahrávání v mnoha ohledech pozitivní vliv," říká hudebník. DAVID GILMOUR zároveň s vydáním desky vyráží na turné, začíná už v březnu v Evropě, v dubnu navštíví Ameriku a koncem května se opět vrátí do Anglie.
Promo EMI
| 1 Castellorizon | 3:55 |
| 2 On an Island | 6:47 |
| 3 The Blue | 5:27 |
| 4 Take a Breath | 5:45 |
| 5 Red Sky at Night | 2:52 |
| 6 This Heaven | 4:25 |
| 7 Then I Close My Eyes | 5:27 |
| 8 Smile | 4:04 |
| 9 A Pocketful of Stones | 6:18 |
| 10 Where We Start | 6:46 |
(celkem 14 hodnocení)
 |
Hodnotit produkt může pouze přihlášený zákazník. |
Kytarista skupiny Pink Floyd, na kterém ležela váha reinkarnace této rockové legendy na sklonku 80. let, zvolil ideální formu vydání svých nových písní. Žádné zaštítění slavným jménem, prostě jen sólové CD. Dlouho broušená pera kritiků tak mohou zase otupnout, slova trapas, nesoudnost, impotence a jim podobná nemusí být na papír (vlastně pardon, do počítače) vržena. Pravda, sem tam se asi objeví, to však jen z čiré neznalosti. David Gilmour nepatří mezi autory, kteří by chrlili stále nové písně. Kromě toho ani v dobách, kdy Roger Waters vlastně odstavil ostatní členy Pink Floyd od autorství repertoáru kapely se sám neuměl výrazněji prosadit. Obě předchozí sóla nejsou špatná, jen sehnat je na CD stále není jednoduché. Proč se asi firmě nechce dát do jejich remasterování nějaké peníze? Novinka „On An Island“, 23(!) let od předchozí „About A Face“ a devět po poslední studiovce kapely se ovšem poslouchá hodně příjemně. Samozřejmě, svou roli tady hraje nostalgie, dlouhý časový odstup od předchozích desek a touha slyšet zase ony krásně táhlé tóny sólové kytary, kterými je David Gilmour pověstný. Můžete najít náhražky, třeba takoví Pendragon umí navodit iluzi Pink Floyd velmi dobře, potom si ale pustíte nový originál a je hotovo. Na „On An Island“ se neděje nic převratného, zvláště první polovina desky se nese jednoznačně v duchu nahrávek legendy a vy jste najednou na začátku 70. let. Jenže vám nic z toho nevadí, vždyť copak by chtěl fanoušek slyšet něco jiného, než právě tenhle zvuk ze zlatého období kapely? Tak vidíte. Nejsou zde singly, rádia nebudou nic hrát a přesto se bude deska výtečně prodávat. Protože je krásná. Je snivá a možná leckdo především dříve narozený řekne i nudná, jenže dotyčný by nejspíš podobně reagoval i na „Wish You Were Here“ či „Animals“. Asi tušíte, kam tím mířím. S novým Gilmourem se to má podobně, jako s novou Enyou. Mohou si hrát stále to samé a kdyby chrlili desky ob rok, zhnusí se vám. Jenže když je pauza dostatečně dlouhá, mozek jde stranou a vlády se ujímá srdce. A vy rádi podléháte a necháte se opíjet tím báječným pocitem, který vás svým způsobem vrací do mládí. Spoustu skvělých hostujících muzikantů berte jako třešničku na dortu, byť třeba výborný kytarista Phil Manzanera v roli klávesisty působí komicky, aniž bych chtěl jakkoli hodnotit samotnou hru. Na tenhle pohodový ostrov se budu rád vracet.
Jiří Matějů
nákupní košík:
