Daniel Powter

Popis titulu Daniel Powter

Jiný.

S tímhle slovem je nejlepší začít, když jde o hudebníka jménem Daniel Powter a jeho debutové album. Na první poslech to, samozřejmě, jinak nezní, není to ani ujeté nebo podivné. Zní to jako vycizelovaný náročnější pop. Písničky jsou chytlavé, rytmus vás hned uchvátí,rockové rify vám vlezou do hlavy a už se vás nepustí. Je to energická hudba, i když ji Powter označuje jen jako "steroidovou hudbu pro klávesy."

Ale poslechněte si desku ještě jednou a pozorněji.Veselými melodiemi se vinou temné texty, které Powter zpívá někdy sarkasticky i naštvaně svým vibrujícím falzetem. Soustředí se na každodenní život, i když často nevynechá zmínku o špíně zametené pod koberec společnosti. Je to tak ve Free Loop, kdy jedna nula navrhuje dívce, aby spolu zahnuli svým partnerům, skrývá se to v písni Styrofoam, v temném vlastním portrétu, kde zazní otázka A není tohle obyčejná písnička? (odpověď je NE). Je to zabalené do uměliny a svíjí se to na tanečním parketu jako v písni Hollywood, nejsliznatějším zobrazení šoubyznysu, které jste kdy měli možnost slyšet.

Všechny tyhle písničky jsou nemilosrdně chytlavé. Pokud neumíte anglicky,zůstane vám na tváři úsměv a melodie v hlavě. A pokud ano, výsledek bude stejný...jen za pár minut si pomyslíte - momentíček..opravdu zpíval to, co jsem si myslel, že zpíval? (odpověď je ANO)

Když se vydáte k základům Daniela Powtera, tak najdete dva základní elementy: úžasný hudební talent a brutální upřímnost. Možná to vzešlo z rozporu vyrůstání v pastorální nádheře Okanaganského údolí v British Columbia a vědomí, že jako umělec nemá co ztratit. Od čtyř do třinácti trávil spoustu času doma, cvičil na housle a jeho matka ho doprovázela na klavír. Daniel nikdy nebyl členem hokejového týmu, aby mohl seřezat jiné děti. Ani nemusel. Když ho jiné děti zaregistrovaly s futrálem na housle, řezaly ho samy.

"Hrál jsem jednou na jedné školní soutěži talentů", vzpomíná," asi v páté nebo šesté třídě. Šel jsem přes louku s houslema pod paží a dva školní rváči mě zmlátili. To byl takový zlom. Přišel jsem domů s monoklem a povídám -Víte co? Dneškem s tím končím."

I z jiných důvodů housle ztratily své kouzlo. "Byl jsem dyslektik a moje učitelka si vzala za úkol naučit mě číst. Vzpomínám, jak mi jednou řekla, že dělám hudbu vzhůru nohama. Tehdy jsem si uvědomil, že musím opustit strukturovanou představu hudby a najít svou vlastní cestu."

Sbírka desek jeho rodičů ho nadchla pro klasiky : "Poslouchal jsem jejich Beatles a Fleetwood Mac, dokud jsem je nevstřebal a nezačalo mi to dávat smysl. Slyšel jsem spoustu Motownu, kterej si pouštěla moje máma. A Duran Duran byli pro mě naprostá bomba. I dneska, když v rádiu slyším Hungry Like A Wolf, tak to musím pustit na plný pecky.Ale ze všeho nejvíc jsem ujížděl na Princovi. Dokonce jsem měl jeho Dirty Mind jako kluk. Rodiče s tím neměli problém."

Brzy začal trávit spoustu času u matčina piána a vymýšlel melodie. S hraním na veřejnosti musel ale ještě počkat. Na konci studia na střední škole dal dohromady svou první kapelu. Jak sám přiznává, triumfu se to příliš nepodobalo: "Živé hraní mě děsilo k smrti. Byl jsem hlavní zpěvák, ale musel jsem stát zády k publiku. Nemoh jsem se na ně hrůzou ani podívat."

Brzy se tohle všechno ale změnilo. Už při druhém koncertu začal reagovat na energii obecenstva a tehdy se odevzdal hudbě. Jeho první nahrávka zvítězila v soutěži Rocktoria ve Victorii v Britské Kolumbii. Byl přijat na studium hudby na Grant MacEwan College v Edmontonu.

Tam se objevily staré problémy se čtením a Daniel po dvou letech školu opouští a stěhuje se do Vancouveru. Setkává se zde se svým budoucím spolupracovníkem Jeffem Dawsonem. "Jeff a já jsme zalezli do takového prťavého studia a já začal skládat písničky a on vždycky přišel s úžasnýma produkčníma nápadama. Tak mě to chytlo, že jsem pracoval ve dne v noci. Bylo to jako když se otevřou dveře. Všechno najednou šlo jako po másle.Dřív jsem písničku dělal týden a teď jsem ji měl za den hotovou a s Jeffem jsme hned natočili basovou linku a loopy. Bylo to jako povzbuzení do další práce."

Během roku Powter napsal většinu písní z kterých později vznikla debutová deska. Jejich demonahrávky byly přijaty s nadšením. Zástupci firmy se jeli na Daniela podívat, ale když ho viděli nervózního na pódiu, nadšení opadlo. Naštěstí se nahrávky dostaly do rukou Gary Stamlerovi, který je pustil Tomu Whalleymu, řediteli Warner Bros. Records a pak se vše událo rychle. Po setkání v Los Angeles si Daniel vybral jako producenta desky Mitchella Frooma a po společné práci na třech písničkách dostali od Toma definitivně zelenou.

Spolupráce s Froomem je radost, pokud jste nejen výjimečný muzikant, ale i klávesista. Mitchell Froom produkoval alba takových lidí jako Elvis Costello, Los Lobos, Crowded House, Paul McCartney a dalších velikánů.Natočil svá alba a na dalších hrál. To vysvětluje rozmanitost textury hudby na Danielově desce. Spojení mezi Powterem, Froomem a Jeffem Dawsonem nabylo na síle, když se začalo s nahráváním desky. Froom velmi dobře ví, že dobrý producent nestojí umělci v cestě, ale dokáže oživit některé nápady. Daniel Powter je album Daniela Powtera. Tenhle mladík je pravý originál a jeho debutové album berte jako první z mnoha dalších zázračných desek.

Promo Warner Music