Tubular Bells 3

Kritici Mikeho Oldfielda často narážejí na to, že díla Tubular Bells vzájemně vůči sobě nejsou originální a jen velmi málo se odlišují. V případě Tubular Bells III. je tomu ale úplně jinak. Za ztvoření toho alba jsem Oldfieldovi velmi vděčný. Pokusím se Vám vylíčit, jak album vypadá z hudebního hlediska: První skladba zahajuje album klasickou klávesovou melodii Tubular Bells, nastupuje hlas, zpívající opakovaně jednu frázi, která je v hindštině. Po několika minutách se nástroje ztiší a je slyšet pouze známá "hra na skleničky", která tu ovšem vytváří velmi pěknou melodii, do které se později přidávají další nástroje. Nyní jsme se dostali k části Jewel in the Crown, která je velmi rytmická a zároveň uklidňující. A nyní nastupuje vyložené rocková složka, atmosféra je dramatičtější, začíná se hrát hned na několik elektrických kytar (včetně basovky) a poslouchání hudby pomalu začíná posluchače nutit k pohybování těla do rytmu. Následuje krátký odpočinek, který uvede další část (In the inner Child). O této části se dá říct, že je velmi procítěná a mohla by měnit nálady vnímavého člověka. Mnoho lidí z ní slyší smutek. Aby smutek v posluchačovali nezůstal, přichází píseň známá i z rádia - The Man in the Rain ("Muž v dešti"), která člověka optimisticky přeladí. Mohla by mít podobné psychické působení jako skladba Moonlight Shadow (pokud jí znáte). The Top of the Morning následuje. Je to velmi pěkná, opět procítěná část tohoto alba. Zpočátku hraje melodii klavír, pozdějí se opět přidávájí další nástroje. Celé dílo končí velmi monstrózní, oslňjící, rytmickou a velmi působivou skladbou Far Above The Clouds. Tady Oldfield hodně zapojil bicí v kombinaci s elektrickou kytarou a především tu vytváří dokonalou hudební složku hraním na tubularové zvony. V tomto případě používá zvony zavěšené a zvuk, který vydávají je fascinuící. Když v roce 1998 ukázal lidem svůj nový projekt Tubular Bells 3 na koncertu v Londýně, lidé z toho byli naprosto unešení a oslnění.